recenze / Lůno

Lůno

Lůno

Přišli jste o životní lásku? Žádný problém, naklonujte si ji!

Jaké by to bylo, mít možnost vrátit do života někoho, koho známe a o koho jsme přišli? Nakolik máme na takové věci právo? Existují způsoby, jakým dokáže opravdová láska obejít smrt? To jsou všechno určitě zajímavé otázky i náměty na filmový příběh. Snímek Lůno, natočený v německo-maďarsko-francouzské koprodukci na ně zkouší odpovědět.Jednoho deštivého dne se na břehu moře seznámí dvě děti – devítiletá Rebecca a o rok starší Thomas. Zatímco dívka je na návštěvě u dědečka, Tommy zde bydlí. Postupně se spolu sblíží a vznikne z toho hezká dětská láska. Všechno však má svůj konec a v tomto případě je zapříčiněn odjezdem Rebeccy do vzdáleného Japonska. Ani dětské lásky ovšem nerezaví, a když se po dvanácti letech už jako mladá žena (s půvabnou tváří Evy Green) vrací „na místo činu“, hned se zajímá o to, co je s Tommym. Nalezne ho ve společnosti jiné dívky, nicméně poté, co ji Tommy pozná, probudí se i v něm někdejší city v plné míře. Zdá se, že tenhle vztah je opravdu napořád…Do vztahu však tvrdou rukou zasáhne osud. Jednoho dne jede Tommy v doprovodu Rebeccy na jistou akci. V osamělé pustině požádá mladá žena svého přítele, aby zastavili, protože si potřebuje odskočit. Zatímco hledá vhodné místo, Tommy vystupující z auta, je sražen jiným vozidlem a zabit. Že by to byl konec jednoho skvělého vztahu? Ne, Rebecca se jen tak nevzdává. Jsme totiž v jednadvacátém století a lidi je možné naklonovat. Po konzultaci s Tommyho rodiči se rozhodne přivést svoji lásku nazpět právě tímto způsobem… že ho znovu porodí.  Když poté začne chlapec vyrůstat, zajímá se o svého „otce“. Lásku Rebeccy ale nemůže zastavit vůbec nic…Lůno je snímkem, mísícím prvky psychologického filmu, romantiky a sci-fi, ani s jedním žánrem však nepracuje naplno, nýbrž s jakýmsi chladným odstupem… studeným stejně jako většina prostředí, v němž se odehrává. Je to příběh, který není zasazen do konkrétního času a prostoru a spíš lehce provokuje, než aby kladl vážné otázky. Pracuje s náznaky a obrysy spíše než s konkrétními emocemi a explicitními obrazy. Konvenční, poněkud odtažitou formou, zpracovává zajímavé etické otázky, aniž by soudil nebo preferoval nějaká řešení – svůj úsudek si musí divák udělat sám. Možná to je trochu chyba, protože kdyby režisér trochu víc přitlačil na pilu, vzniklo by něco působivějšího než tabu, kolem kterého našlapuje po špičkách za pomoci hezkých obrázků. Maďarský tvůrce Benedek Fliegauf na svém kontě už pár filmů má, ale u nás jsme zatím neměli tu čest. Hereckou hvězdou je Eva Green, dcera Marlene Jobert a Bondova partnerka z Casina Royale a přinejmenším se na ní dobře dívá. Škoda, že takové charisma nemá i její partner, britský herec Matti Smith. Jste-li příznivci pomalu plynoucích příběhů, vyprávěných tak trochu z dálky, filmů spíše pocitových než dramatických, pak pro vás čas strávený v kině nebude ztrátou. Po jeho skončení ve vás ale zůstane trochu rozpačitý pocit, že ta výpověď měla být silnější.

Petr Stránský

hodnocení autora recenze: 60%
hodnocení čtenářů: 40% (2x)
premiéra: 18.08.2011 originální název: Womb distributor: Artcam

Ohodnotit film:

Slovně hodnotit mohou pouze zaregistrovaní uživatelé. Maximální délka 160 znaků.

Bylo napsáno 0 znaků ze 160.