recenze / Ocelová pěst

Ocelová pěst

Ocelová pěst

Klakson troubí, stěrače stírají, roboti boxují, klišé fungují…

Někdy stačí zadat základní dějové schéma a vy už předem víte, jak se příběh bude vyvíjet, jakými peripetiemi hrdinové projdou a jak všechno dopadne. Průhlednost námětu bývá buď otravná, křečovitá a do očí bijící nebo naopak uspokojivá, neboť konzument dostane to, na co má chuť a v míře, která mu ji nezkazí. Ocelová pěst, klasický příběh o hrdinovi, který povstal z bláta, aby se dostal až na vrchol, naštěstí naplňuje druhou uvedenou možnost. Od první minuty víte, co bude následovat, u většiny scén si můžete říct „jasně, tohle jsem čekal“, ale přitom se necítíte podvedeni ani uraženi. I klišé se dají poskládat do úhledné a chutné scénáristické hromádky a zvládne-li je režisér (a v tomto případě i tvůrci triků) řemeslně, výsledek je zaručen.Ocelová pěst nás přivádí do nedaleké budoucnosti. Nic moc se oproti současnému světu nezměnilo, tím podstatným, co je jiné, je ale box. Už žádný Mike Tyson, už žádní bratři Kličkové. Návštěvníci si v ringu žádají surovost a tu jim lidé dopřát nemohou. Roboti ale ano. A čím větší a propracovanější tyto stroje na dávání ran jsou, tím lépe. Existuje dokonce i něco ekvivalentního fotbalové Lize mistrů – titul Ocelová pěst ale může nést jen jeden robot a obří zabiják Zeus je v tomto směru asi neporazitelný.Charlie Kenton pamatuje ještě doby, kdy boxovali lidé. Však byl sám v ringu celkem dobrým borcem. Jenže kde jsou ty časy. Teď na tom není zrovna moc dobře. Bez servítků řečeno je totálně v háji. Jeho poslední robot Ambush nestačil ani na reálného rozzuřeného býka a ty hlavní zápasy, které Charlie vede, jsou s jeho věřiteli. Dvojici, která po něm jde po Ambushově posledním zápase, rovněž nejprve považuje za vymahače dluhů. Ukáže se ale, že za ním přišli s jiným problémem. Charlie má totiž syna. Přivedla ho na svět jeho přítelkyně před 11 lety a Charlie se o něho příliš nezajímal. Nyní bude muset, protože chlapcova matka skonala… naštěstí její sestra s manželem jsou celí žhaví, aby se malého Maxe ujali. No, a když se na tom dají ještě trhnout nějaké peníze bokem, proč by Charlie svého potomka „neprodal“. Ještě předtím, než ho definitivně svěří do péče jeho tety a strýce, hodlá s ním strávit prázdniny. Max ovšem svému otci přinese do života novou naději i v oblasti, která ho zajímá víc: v zápasech robotů. Společně dají dohromady malého umělého outsidera jménem Atom - a zkuste třikrát hádat, jak bude příběh dál pokračovat. Myslím, že vám k tomu stačí jeden pokus.Vypadá to, že dějové schéma Ocelové pěsti si přímo říká o špičkování a ironii a samo o sobě si ho nejspíš zaslouží, i když by to bylo zbytečné mrhání energií. U filmů, které nepřinášejí nic nového po stránce příběhu, pak vždy záleží na formě, tedy na tom, jak jsou nám klišé servírována. A tady musím dát lehce palec nahoru, protože přes moji počáteční i průběžnou nedůvěru mě tvůrci nakonec stejně dostali posté tím samým finále. Stokrát viděné funguje, pokud se ctí pravidla a respektuje se divák.Ocelová pěst není žádný brutální masakr, ale rodinný film a tomu je vše podřízeno. Ctěné čtenářky požádám, aby se nenechaly odradit zdánlivě čistě chlapským až hospodským tématem ani ilustračními obrázky. Zápasy robotů jsou zde samozřejmě také, ale netvoří kostru, která by byla ověšena nějakými chtěnými citovými dekoracemi, důraz je kladen na lidské vztahy, zejména na ten mezi Charliem a jeho synem. A kdyby nic jiného, tak Hugh Jackman vám za doprovod přítele či syna stojí, ne? Pravda, kdyby hlavní roli hrál kdokoliv jiný, výsledek by byl tentýž, protože žádné shakespearovské výkony žádány nejsou, ale Hugh je obecně přijatelný sympaťák a roli losera, kterému budete držet palce, beze zbytku naplňuje. Důležitým faktorem u filmů s dětmi je rovněž míra jejich přijatelnosti. Dvanáctiletý Dakota Goyo patří k typům, které nelezou na nervy a jeho klukovské odhodlání je přesvědčivé a nakažlivé. Ostatní postavy jsou zde víceméně do počtu a naplňují zde požadavky předem daného schématu, nikdo výrazně nevadí ani nevyčnívá.Samotné zápasy boxujících robotů mají strhující atmosféru a patří k nejvýraznějším kladům filmu, nejvíc pak pochopitelně finále o Ocelovou pěst. Je chvályhodné, že scénáristé nakonec netlačí na pilu víc, než by bylo záhodno a drží se při zemi, tím víc je pak snímek působivější pro adrenalin i slzní kanálky. Režisér Shawn Levy má za sebou komerčně úspěšnější filmy, například Noc v muzeu, ale ani Ocelová pěst se nestane prohrou. Přes všechny výhrady proti klišovitosti (které ostatně mohou vyznít také klišovitě) ji lze obecně doporučit a zážitek vám případně může pokazit pouze český dabing. Mít syna ve věku kolem deseti až třinácti let, neváhám a do kina ho s sebou určitě vezmu…

Petr Stránský

hodnocení autora recenze: 60%
hodnocení čtenářů: 53% (15x)
premiéra: 10.11.2011 originální název: Real Steel distributor: Falcon

Ohodnotit film:

Slovně hodnotit mohou pouze zaregistrovaní uživatelé. Maximální délka 160 znaků.

Bylo napsáno 0 znaků ze 160.