Krvavý diamant

O tom, že Diamanty jsou věčné a honba za nimi dá zabrat, vědí své James Bond i Michael Douglas, antverpští brokeři i zkouření zabijáci z Revolutionary United Front (R.U.F.), kteří vedou v Sierra Leone svoji „malou“ občanskou válku. Jenomže kdo chce válčit, musí sáhnout hluboko do prkenice! Zatímco slušnou ideu vypotí každý sjetý šaman, za „ákáčka“, munici a další válečný materiál je třeba tvrdě solit na dřevo. Za banány sice pořídíte leda tak zábavnou pyrotechniku, ale v zemi, která ročně produkuje desítky tisíc karátů surových diamantů, máte vystaráno. Kdo chce dobýt Freetown, musí ovládnout diamantová ložiska a spojit se s frajery, kteří vědí, jak to na tomhle trhu chodí, dokážou je odlifrovat ze země, setřít z nich krev a dodat za ně zbraně, které ji budou dál prolévat. Je to jednoduchý „potravinový řetězec“, kde je předem jasné, kdo se napakuje a kdo na to doplatí. Tak vznikl na konci devadesátých let pojem „konfliktní“ či spíše „krvavé diamanty“, který označuje kameny propašované z válčících zemí za účelem financování další eskalace válečného konfliktu. Proto nadnárodní humanitární organizace (např. Amnesty International či Global Witness) burcovaly světové veřejné mínění a tlačily na diamantový průmysl, který v roce 2002 nakonec přijal  tzv. Kimberley Process o monitorování obchodu se surovými diamanty.

Tohle je reálný background tohoto dramatického příběhu, který začíná v době, kdy šlo tohle krvavé zboží ještě na dračku a mnoho lidí kvůli němu muselo zemřít.

Jak vyprat špinavé diamanty

Píše se rok 1999 a v rovníkové západní Africe si jdou zase po krku. Zfetovaní pošuci z R.U.F. si to občas rozdají s vládními vojáky, ale hlavně pro lepší budoucnost Sierry Leone vyhlazují celé osady a s odchycenými vesničany hrají legrační hry na „dlouhý a krátký rukáv“ (které se liší tím, že se ruka mačetou odsekne buď v zápěstí, nebo nad loktem). Z unesených dětí pak ve výcvikových táborech dělají zfanatizované zabijáky a z mužů, které nechají přežít, otroky na diamantových polích. To, co si tu navzájem provádějí lidé jednoho národa, připomíná, v jiné rovině, místě a čase, Gibsonovo Apocalypto – které na vlastní černou kůži zažívá rybář Solomon Vandy  (Djimon Hounsou) z kmene Mende, jemuž se v jediném zoufalém okamžiku zhroutil svět. Jeho žena a dvě dcery v lepším případě možná skončily v některém z utečeneckých táborů, jeho dvanáctiletého syna naučili zabíjet ve jménu revoluce a on sám skončil jako otrok v diamantovém dole, kde nikdo dlouho nepřežije. Jednoho dne však z kalné vody vylovil stokarátovou naději a pochopil, že tohle je jeho jediná šance. Jenom ji musí ukrýt, uprchnout a stokrát při tom neumřít.

Zatímco se Solomon snaží přežít, uzavírá nedaleko odtud protřelý jihoafrický žoldák, cynik a pragmatik Danny Archer (Leonardo DiCaprio) svůj standardní kšeft. Rutinně vyměnil zbraně za diamanty, ale chytili ho, když  pašoval kameny přes čáru, a na chvíli zašili ve Freetownu. A tam narazil na Solomona a jeho diamantový příběh, který v něm vzbudil pocit, že právě našel letenku do jiného života. Jen musí nezkušeného rybáře přesvědčit, že bez něj ten šutr ze země nevyveze, neprodá, a svoji rodinu tudíž nikdy neuvidí. A aby to nebyla jen fádní testosteronová záležitost, přimotá se vzápětí do hry čestná, nebojácná a dobře vyvinutá americká novinářka Maddy Bowenová (Jennifer Connellyová), která pro svůj článek potřebuje prásknout fakta o obchodu s „krvavými diamanty“ a rozhodne se vyždímat informace z Dannyho. Jenomže když si jednoho večera více přihne palmového vína a začne žmoulat jeho ruku, je jasné, že tu půjde ještě o něco navíc.

Na africké filmové vlně

Hodně vody už uplynulo v řece, kterou kdysi brázdila Africká královna, a hodně se změnila i filmová dikce od dob, kdy Robert Redford a Meryl Streepová zveřejnili své Vzpomínky na Afriku. Na tomhle kontinentě se dá točit Hemingway i Příběh lvice Elsy, akční fikce i (pseudo)autentické rekonstrukce. Filmy, které hovoří za někoho (Svítání Zuluů) nebo proti něčemu (Bílé období sucha). V posledních letech v afrických lokacích (kromě sociologických a etnografických studií typu Bílá Masajka) stále častěji vznikají filmové mixy, v nichž se prolínají dobrodružství a autentické fikce. Snímky, točené na motivy skutečných událostí, které vyměnily happy end za znepokojivá poselství. Takový je třeba Hotel Rwanda, Nepohodlný i Poslední skotský král.

A takový je i poslední film režiséra, producenta a scenáristy Edwarda Zwicka (Poslední samuraj), který Krvavý diamant vybrousil do tvaru klasického dobrodružství s politickým a morálním apelem. Možná toho namíchal až příliš, jak pronikal do tématu a začal být ovlivňován jeho dalšími kontexty. Ústřední problém „krvavých diamantů“ má totiž svůj otřesný protipól v tématu dětských vojáků, kterých v současné době operuje v Africe údajně více než dvě stě tisíc. Tohle silné téma Zwick evidentně nechtěl opomenout, ale v linii základního příběhu nebylo kde ho více rozvinout. Možná by to nemusel být jeden z nejušlechtilejších a nejdelších Zwickových filmů, kdyby netrval na některých klišé, didaktických sekvencích a proklamativním dovětku, který po dramatické pointě snímek natahuje o další konec. Příběh Krvavého diamantu je založen na charakterech tří klíčových protagonistů (Danny, Solomon a Maddy), všichni se potřebují, i když každý chce něco jiného, modelovém záporákovi (kapitán Poison, který se chová jako ďábel, protože prošel peklem) a řadě slušně vykreslených postav v druhém plánu. Po Skryté identitě tu předvádí další silnou kreaci Leonardo DiCaprio, přesvědčivý a neokoukaný je rodák z Beninu Djimon Hounsou (V Americe) a o něco vlažněji je následuje poněkud schematická Jennifer Connellyová, která vychází z idealistické premisy, že když svět zjistí pravdu o „krvavých diamantech“, přestane je kupovat. Nepřehlédnutelná je pak epická i akční kamera Portugalce Eduarda Serry (Dívka s perlou), jež z Afriky (kde byl film většinou nasnímán) činí nejen kulisu, ale i další subjekt děje.

Krvavý diamant je slušný filmový mainstream, střižený spíše v klasickém stylu, jehož  předností je, že nenudí a znepokojuje. Tahle kombinace rozhodně není k zahození.