recenze / Brasileirinho

Brasileirinho

Brasileirinho

Pro našince je výlet do oblasti tradiční brazilské hudby cestou neprobádanou a neznámou. Pro Brazilce je jejich ?choro? smyslem života a hnacím motorem vášně, touhy, smutků, bolesti i radosti.

Název tohoto dokumentu, který hrozí minimálně zlomeným jazykem, jasně odkazuje na téma, které kupodivu nezpracoval žádný latinskoamerický tvůrce, ale Seveřan jako poleno, bratr mnohem známějšího Akiho Kaurismäkiho, Mika. Není to ostatně poprvé, co se nechává unášet uhrančivými tóny španělských kytar, zvukem bubínků „pandeiro“ a samozřejmě i nejrůznějších dechových nástrojů, což vše patří k tradiční brazilské hudbě zvané choro. Mika má na svém kontě už několik dokumentů tematicky se vztahujících k latinskoamerické hudbě, například Sambolico či Rytmy Brazílie. Pro našince je výhradně instrumentální muzika neznámou záležitostí, nicméně už první minuty filmu dokazují, že stačí málo, aby člověk podlehl uhrančivému rytmu rozdrnčených kytar. V celém filmu vystupují pouze reální muzikanti a hudebníci, pro něž se choro stalo alfou a omegou žití. To ostatně podporuje hlas vypravěče, tvrdící, jak ohromně se choro, kombinující v sobě sambu, houpavou bossanovu (tyto dva styly se z něj vyvinuly), flamenco i přímočaré africké rytmy, v poslední době vzmáhá. V dokumentu se dostane hlasu jak muzikantům zručně ovládajícím své nástroje, tak lidem, kteří choro poslouchají, fandí mu a milují je. Evidentně stejně jako tvůrce, jenž měl možná ambice natočit něco jako „brazilský Buena Vista Social Club“, ale zůstal jen na půli cesty. Mika předkládá portréty lidí, kteří svůj život zasvětili hudbě. Nevyhýbá se momentům, které je dokáží zlidštit – ladění kytar, sepětí s rodinnými příslušníky, shledávání se po letech či sekvence, v níž decentně ukázněná kamera navštěvuje současnou školu choro. „Tajemství chora je ve vášni,“ sděluje s vážnou tváří jeden z kytaristů, aby pak v několikaminutové exhibici předvedl výkon, nad kterým by zaplesalo srdce nejednoho metalového „hroziče“. Pro dokument, na němž se takřka bez výjimky podíleli Evropané, je to typické. Ukazuje muzikanty tak trochu jako nápadné exoty, jejichž hra, disciplinovaná a přece plná emocí, vzbuzuje v jiném než brazilském srdci jen bezbřehý obdiv. Obávám se, že pro Brazilce to však bude zřejmě málo.

Jan Vojtěchovský

hodnocení autora recenze: 60%
hodnocení čtenářů: 33% (3x)
premiéra: 20.10.2005 originální název: Brasileirinho distributor: SPI

podrobnosti: IMDb

Ohodnotit film:

Slovně hodnotit mohou pouze zaregistrovaní uživatelé. Maximální délka 160 znaků.

Bylo napsáno 0 znaků ze 160.