Déja vu

Hurikánem zdevastovaný New Orleans se zuby nehty snaží... ehm... udržet nad vodou. Ale člověk míní a bomby mění. Onoho osudného dne se na mamutím trajektu veselilo přes pět stovek mužů, žen i děcek. Měli v úmyslu oslavovat, ale nečekali, že ohňostroj bude tak brutální. Ledva stačili dotančit pod úvodními titulky, smetla je tučná nálož na trajekt Cháronův...

Teroristický útok přijel vyšetřovat mimo jiné i agent ATF (organizace spadající pod ministerstvo spravedlnosti – zabývá se alkoholem, tabákem, střelnými zbraněmi a výbušninami) Doug Carlin (Denzel Washington). Coby zkušný profesionál s veleostrým instinktem bleskově zachytil důležité stopy a podělil se o ně s kolegy/nadřízenými z FBI. Řeka totiž vyplavila mrtvolu ženy jménem Claire Kucheverová (Paula Pattonová), která evidentně zemřela ještě před výbuchem. Když najdou jejího vraha, najdou i teroristu.

Carlinovy schopnosti na efbijácké agenty zapůsobí natolik, že jej přizvou k účasti na supertajném projektu, který má tenhle smrtící oříšek pomoct rozlousknout, respektive vmést zodpovědnému bídákovi do tváře spravedlnost. Vědeckým chytrolínům se totiž nedávno podařilo vyvinout mašinu, přezdívanou Shěhurka. Kupodivu to není automat na buzeraci trpaslíků, nýbrž něco jako stroj času.

Umožňuje totiž sledujícím nahlížet přesně čtyři dny a šest hodin do minulosti, a to díky ultradokonalým záznamům z četné bandy satelitů. V praxi to znamená, že se před ně má Carlin posadit, zírat na klasický sci-fi chumel obrazovek, a všimnout si „když je něco špatně“.

Jenže on už před chvílí v pitevně propadl mimořádnému kouzlu oné mrtvoly, a když teď sleduje její život, prakticky okamžitě se zamiluje (fakt, že si přesně před čtyřmi dny a šesti hodinami Claire dávala sprchu, jeho pocitům také neškodí).

Poctivá policejní práce se tedy změní v boj za pomstychtivou spravedlnost... a co kdyby Carlinovi lhali a nešlo „jen“ o zírání do minulosti? Co kdyby se do časů, které už byly, dala třeba i poslat nějaká ta zpráva? A co kdyby...?

Smrtící logika

Nejnovější spolupráce režiséra Tonyho Scotta a producenta Jerryho Bruckheimera (natočili spolu Top Gun, Policajta v Beverly Hills 2, Bouřlivé dny, Krvavý příliv a Nepřítele státu) je docela příjemným překvapením, neboť jde o v rámci žánru poměrně chytrý film.

Jistě, chápu, že si mnoho z vás po zhlédnutí filmu bude myslet, že nemám něco v pořádku s hlavou, ale nechte si to vysvětlit. Samozřejmě, že Déja` vu nedává smysl. To nedává žádný film, v němž se cestuje časem, a prakticky ani žádný obvyklý hollywoodský akční thriller. Pokud jste si například při sledování nedávného Casina Royale, v němž James Bond pronásleduje teroristu na vysoký jeřáb, položili otázku: „Proč si prostě dole nedřepne a nepočká, až ten chlap sleze?“, Déja vu pravděpodobně není film pro vás, neboť byste půlku filmu nedělali nic jiného, než si pokládali podobné otázky.

Pokud jste ale ochotni přimhouřit očka, určitě vás naopak potěší, jak si scenáristé (pro Billa Marsiliiho jde o první film, Terry Rossio má za sebou například Shreka či sérii Pirátů z Karibiku) s potutelným úsměvem pohrávají s klišé časově turistického subžánru (agenti-vědci občas utrousí něco ve smyslu „my sice nevíme, jak to přesně funguje, ale když uděláme něco špatně, mohl by explodovat vesmír“) i s klišé akčních thrillerů obecně – když Carlin při jedné z nejoriginálnějších automobilových honiček za hodně dlouhou dobu (nechte se překvapit) způsobí autonehodu, nesviští hned dál, jako by se nechumelilo, ale nejdřív požádá vysílačkou centrálu, aby na místo poslala záchranku.

Scott střízlivý

Další příjemností je i fakt, že se režisér Scott, který poslední dobou působil dojmem, že bere čím dál tím zajímavější drogy (Domino), zlehýnka zklidnil a přitáhl opratě svému hyperaktivnímu stylu. Nebojte, stále je to ještě typicky scottovské, pročež má obraz výrazné barvy, často je zpomalený, případně tu a tam zazrní... ale už není sestříhaný v tak epileptickém rytmu a obecně zase jednou nezavání exhibicionismem.

Hezký kousek se povedl i v podobě vizualizací záběrů ze Sněhurky, které jsou, stejně jako už zmíněná honička, něčím, z čeho nebudete mít pocit... eh... že jste to už někdy viděli.

Po technické stránce mě nepotěšila snad jen hudba Harryho Gregsona-Williamse, která je přinejlepším nevýrazná – respektive je standardním šumem v obvyklém stylu Media Ventures – a občas dokonce vykrádá kupříkladu Bournův mýtus.

Denzel versus Ježíš

Déja vu znovu nasazuje osvědčený tým nejen na poli producentsko-režijním, ale i herecko-režijním. Tony Scott a Denzel Washington si evidentně rozumějí (Krvavý příliv, Muž v ohni). A určitě za tím bude i skutečnost, že Washington by dokázal přirozeně a věrohodně uhrát i homosexuálního zpívajícího Hitlera, pročež se na něj může Scott spolehnout, že dodá dějovému i obrazovému chaosu pevné základy. Denzel tu nepředvádí nic světoborného, ale jeho obvyklý žánrový standard je pořád velmi slušný nadstandard. A vzhledem k tomu, že i mistr se jednou za pár let utne a má na thrillerovém poli i kousky jako Anděl smrti či Sběratel polibků,  na tenhle může být docela hrdý.

Nijak ale nezaostávají ani jeho přihrávači. Po dlouhé době je pro změnu příjemné vidět obvykle nezajímavého Vala Kilmera v neokázalé, ale zcela přesně vystřihnuté roli lehce odulého a podřízené nebuzerujícího šéfagenta. Jim Caviezel je překvapivě efektivní coby neujasněným způsobem fanatický vrahoun – kdo by to byl do Ježíše řekl? Největší dojem ovšem zanechá prakticky neznámá Paula Pattonová, jejíž Claire není jen krásná, ale i opravdu zajímavá, pročež se Washingtonovu Carlinovi vůbec nemusíme divit, že je pro ni ochotný riskovat nejen svůj život. Tu si zapamatujme.

Déja vu sice není úplně přesně tím, co slibuje (například se v něm v rozporu se sloganem i oficiální synopsí opravdu nic nedozvíme o fenoménu déja vu), ale nebudete-li od něj očekávat o mnoho víc než velmi solidní akční thriller, u kterého můžete i trochu – ale radím vám, raději ne moc – přemýšlet, zklamaní nebudete.

Možná snad jen trochu zmatení z toho, proč měli tvůrci potřebu naprat do z principu nevážného žánru připomínky aktuálních all-stars amerických průšvihů (kromě Katriny i 11. září a Irák). Nejspíš jim to prostě připadalo jako dobrý nápad.