Miami Vice

Sonny Crockett (Colin Farrell) a Ricardo Tubbs (Jamie Foxx) jsou fešní miamští superbengoši, jejichž jména známe z populárního televizního seriálu, na kterém se v osmdesátých letech podílel tehdy především veleúspěšný televizní producent, dnes především uznávaný režisér Michael Mann (Nelítostný souboj, Insider: Muž, který věděl příliš mnoho, Collateral). Po více než patnácti letech od utnutí show si řekl, že se k ní vrátí, a za nějakých sto dvacet pět milionů dolarů natočil filmovou verzi. Tedy, přesněji řečeno, natočil film, který se shodou okolností jmenuje stejně jako seriál. Jinak s ním mnoho společného nemá. (Neříkám, že je to dobře nebo špatně, jen upozorňuji, že pokud máte původní Miami Vice v oblibě, nečekejte, že na plátně uvidíte totéž.) Většina hlavních postav se sice jmenuje stejně jako v originálu, ale jinak jsou to úplně jiní lidé (poručík Castillo se například změnil z Hispánce v černocha) a nikdo z nich rozhodně nenosí pastelová saka, většina děje se odehrává v Miami, ale to už vypadá úplně jinak než dřív, a k slyšení není ani slavná ústřední melodie Jana Hammera. Zkrátka ? nostalgii nevidno, Mann natočil zcela současnou drsnou kriminálku.

Na začátku se nekonají žádné scenáristické seznamovací tanečky, místo nich rovnýma nohama skáčeme do víru nočního klubu, v němž se Crockett s Tubbsem evidentně chystají zatnout tipec jakémusi nezdvořákovi. Jenže než k tomu dostanou příležitost, zacinká jim mobil, z něhož se vzápětí ozve hlas vyděšeného bývalého informátora,

víceméně se loučícího se životem. O několik chvil později se s ním skutečně rozloučí, načež začne i díky vraždám několika tajných policajtů vycházet najevo, že Miami obtěžují velmi dobře organizovaní kolumbijští drogaři (a aby s nimi byla ještě menší legrace, jsou nejasným způsobem spojeni s krvelačnými neonácky).

Naši hrdinové se tedy nakonec rozhodnou vlézt do jámy lvové ? v přestrojení za překupníky drog navázat s bídáky kontakt a předstírat zájem o spolupráci. To se jim také podaří, a zatímco se kuje vysoce nezákonný a nebezpečný obchod, Crockettovi padne do oka jedna z mocných podšéfek gangů, sličná Isabella (Gong Li). Odjedou tedy do Havany na mojito, a než by řekli Fidel, jsou spolu pod duchnou. Je to samozřejmě trochu riskantní špás. Ne, teď projednou nemluvím o všudypřítomné hrozbě pohlavních chorob, nýbrž o tom, že oba souloží na velmi tenkém ledu, protože kdyby snad přišlo něco jako opravdové city, mohlo by to tajnému policistovi i veřejné narkobaronce pěkně zkomplikovat pracovní proces. A když k tomu začnou Isabellini kumpáni žárlit, led začne doopravdy praskat...

Samotný děj není upřímně řečeno právě dvakrát originální ani nápaditý, o ten tu ovšem jde až na druhém, či spíše čtvrtém nebo pátém místě. Mann si především hraje se stylem a snaží se, aby všechno bylo hutně atmosférické a proklatě cool. Je vidět, že se usilovně pokouší hledat nové nápady, což mu často (ale ne neustále) opravdu vychází, a u některých obrazových i dějových momentek i zmlsaný kinofil vzdychne blahem. K tomu všichni herci hrají poměrně spolehlivě (i když je vidět, že například oscarový Jamie Foxx toho neměl mnoho na práci a musel svou postavu hodně usilovně cucat z prstu), vypadají štramácky (jen to Farrellovo háro je lehce diskutabilní, ale nešť) a kameraman Dion Beebe znovu nasazuje digitální video, které tak dobře zafungovalo v Collateral. Jenže...

Miami Vice má skoro dvě a čtvrt hodiny, přičemž bohužel působí dojmem, že je ještě delší. Mnohé scény jsou zbytečně upovídané, jindy se zase přehnaně dlouho ?buduje atmosféra?... bez přehánění si troufám tvrdit, že film mohl mít o dobrých třiatřicet minut méně. To bych pak byl na hraně chrochtání blahem. Těch několik vydařených scén totiž opravdu stojí za to.

Například skvělá závěrečná přestřelka, která je skoro tak dobrá jako ta slavná z Nelítostného souboje... jenže je jen jednou ze dvou poměrně krátkých akčních scén v celém filmu! (Ta první ji předchází zhruba o čtvrthodinu a trvá asi minutu.) Rozhodně nečekejte nějaký nadupaný akční nářez! A tak je to s celým filmem. Má krásné obrázky, ale je jich moc. Zbraněmi se neustále rachotí, ale skoro se z nich nestřílí. Milostné scény jsou lidsky vzrušující, ale trochu divně sestříhané. Jde o jednu z nejlepší seriálových adaptací, ale nemá skoro nic společného se seriálem... A já dávám ?průměrných? šedesát procent, i když určitě nejde o průměrný film. Jen se Mannovi bohužel nepodařilo svou zarputilou snahu o všudypřítomnou ?kulervoucnost? ukočírovat jaksepatří sevřeně.