Šarlotina pavučinka

Prasátko Wilbur se narodilo nad ránem, ale měl mu být odepřen byť jen jediný východ slunce. Bylo slabé a z početného vrhu, takže tatínek vzal do ruky sekyrku a – vtom zasáhla malá Fern (Dakota Fanningová)! Tatínkovi vynadala, Wilbura si vzala pod patronát, krmila ho a vozila jako panenku kočárkem, až Wilbur povyrostl a musel z domu. Fern mu sice našla útočiště ve strýčkově stodole na opačné straně silnice, nicméně Wilburovi tím život nezachránila ani v nejmenším. Jako každé jarní sele ho totiž čeká vánoční cesta skrz udírnu na farmářův stůl, což mu ostatní zvířátka ve stodole neopomenou říct. Nikdo z nich, potkan Templeton, beran Samuel, kůň Ike, krávy Bitsy a Betsy ani husy Gussy a Golly, ovšem pro něho není ochoten hnout  kopytem, prackou, tlapou, blánou či čímkoliv jiným. Teprve pavoučice Šarlota Wilburovi ukáže, kdo je to opravdový přítel, a svým nadšením a chytrostí strhne k boji o jeho život i ostatní.

Stejnojmenná knížka držitele Pulitzerovy ceny E. B. Whitea, jinak též autora myšáka Stuarta Littlea, patří ve Spojených státech k těm, kterým se říká klasika. Vyšla v bezpočtu vydání, byla přeložena do desítek jazyků a inspirovala několika animovaných filmů. Jenže doba a digitální technologie pokročily a tým okolo režiséra Garyho Winicka (Cucák) se pustil do nového souboje se starou knihou (1952) s ambicí tentokrát natočit film hraný! Háček je v tom, že se až příliš soustředil na kombinaci hraných scén, loutek, dětí, zvířat, triků a počítačové animace (což musela být úmorná práce, ale výsledek stojí za to, protože mluvící zvířata jsou opravdu dokonalá!), ale pozapomněl na modernizaci již poněkud vyčpělého příběhu. Ten měl možná svůj půvab v době svého vzniku, ale dnešní děti – kromě těch úplně nejmenších – nemá šanci uspokojit.

Předně je nečitelný hlavní hrdina. Nejdřív vyprávění dominuje Fern, pak Wilbur, potom Šarlota a potom vlastně nikdo. Nadstavba vyprávění a sice, že všichni živí se rodí a umírají, je až příliš upozaďována na úkor banálního příběhu. Což je škoda, protože hamletovských motivů se není třeba bát ani ve filmech pro děti, jak ostatně názorně ukázal fenomenální úspěch Lvího krále. Dnešním dětem, rozmazleným třeba právě Myšákem Stuartem Littlem či galantním prasátkem Babem, nejspíš bude chybět i propracovanější herecká (byť digitální) akce, výraznější charaktery a emotivněji vystavěné situace.

Když už někdo investoval tolik práce, času a peněz (85 milionů $) do nějakého filmu, měl mít připravený scénář, který je toho opravdu hoden. Takhle je Šarlotina pavučinka dietní, byť zručně natočenou podívanou s předem čitelnými dávkami humoru, patosu a sentimentu. Není to málo, ale kdo by nechtěl víc?