Jedné noci v jednom městě

Město, do něhož vás ve svém loutkovém filmu zavede režisér Jan Balej (pohádka Moře, strýčku, proč je slané? z Fimfára 2) se svým spoluscenáristou Ivanem Arsenjevem, rozhodně nepatří k těm, do kterých byste se nejraději z fleku odstěhovali. Na to je až příliš omšelé a ponuré a jeho výstřední obyvatelé by asi jen stěží vyhráli soutěž o nejlepšího souseda roku. Při bližším pohledu ale zjistíte, že má jedinečnou atmosféru a že se tu dají zažít prazvláštní věci.

Snímek Jana Baleje se skládá ze tří částí, vzniklých v průběhu sedmi let, z nichž každá má poněkud jiné ladění. Na úvod se prostřednictvím zhruba půlhodinového snímku Ulity z roku 2004 seznámíme s podivínskými nájemníky jednoho zchátralého činžáku, kteří se v klidu svých domovů náruživě oddávají svým nevšedním zálibám. Mimo jiné tak zhlédneme vystoupení cirkusu s mrtvými hmyzími artisty a pošahaným principálem, dramatický lov na medvěda v obýváku přeměněném na lesní mýtinu nebo morbidní rituál v bytě pána, který evidentně patří k zapáleným obdivovatelům psů a Spalovače mrtvol. Lidé, zvířata a hmyz spolu vytvářejí zvláštní svět, v jehož napůl depresivní a napůl bizarní kafkovské atmosféře se mnohem lépe daří soukromým výstřednostem než vzájemné komunikaci nebo obyčejnému štěstí.

Poněkud tíživou náladu poté rozjasní příběh Větvičky a Ploutvičky, krátký obraz ze života dvou sousedů, sdílejících spolu veselé i smutné chvíle. Úsměvná hravost tohoto příběhu vyplývá z poměrně nápaditě vytěženého faktu, že hlavní hrdinové jsou chodící jabloň a kapr. Závěrečnou část tvoří několik fantastických historek z kratšího filmu z roku 2000, nesoucího stejný název jako letošní kompilát. Tyto miniatury naplněné invencí, poetikou a lehce strašidelnými prvky představují přesvědčivé vyvrcholení celkově zdařilého snímku, který na rozdíl od plytkých zábaviček typu Mravenčí polepšovna nebo Happy Feet prezentuje u nás stále vzácnou podobu animovaného filmu určeného hlavně dospělému divákovi.