Maharal - Tajemství talismanu

Rok 1609. Rabín Jehuda Löw na smrtelném loži dělí svůj jad na dvě části a předává je jedněm z nejvýznamnějších mužů své doby, aby je opečovávali. Představují totiž klíč k nejcennějšímu z pokladů císaře Rudolfa II. Druhá světová válka. Muži v dlouhých kožených kabátech jdou najis-to a major Rosenberg má na ukrytí vzácné knihy Via lucis, která dává návod, jak zacházet s jadem, jen velmi málo času. Zatímco si v předsíni v chvatu navléká kabát, gestápaci už rozrážejí dveře. Současnost. Vzácný tisk se zatoulal do antikvariátu pana Schwarze a eminentní zájem o něj projevilo hned několik lidí: mladičká doktorka filozofie Kristina (Seidlová), jež se momentálně musí starat o svou mladší sestru Alenu, americký dobrodruh Aaron Cohen (Navrátil) doprovázený vnukem Davidem i poněkud tajemný Cohenův slovenský konkurent Martin Šimko (Kramár). Záhy je však starý antikvář nalezen mrtvý u otevřeného trezoru, ve kterém Via lucis chybí, a všechno se komplikuje. Vyšetřováním je pověřen poručík Sedláček (Táborský), kterému pomáhá policejní specialista na zmíněnou tematiku a dávný Kristinin spolužák a ctitel dr. Knapp (Hádek). Stopy vedou na Zvíkov a vedle dospělých se do pátrání bude stále více plést nejen trojlístek dětí, Alena, David a správcův vnuk Ondra, ale také blížící se povodeň.

Producentská úvaha bezpochyby správná! Dobrodružné příběhy pro celou rodinu táhnou a mají dlouhou životnost. Námět bez debaty také zajímavý! Mytologie Prahy včetně legendy o rabínu Löwovi a Golemovi jitří naši fantazii i kombinační schopnosti odpradávna. Ale, proboha, co ten scénář? Užvaněný, překombinovaný, na mnoha místech zmatečný, tlačený dál jen díky přemíře náhod, oslích můstků a logických děr. Jako by se tvůrci až příliš spolehli na vnější atraktivitu příběhu a fatálně podcenili to základní, srozumitelnou, logicky, krůček po krůčku rozvíjenou zápletku a jasně čitelné charaktery hrdinů, jejichž profilace a vzájemné střetávání by byly tím nejlepším kořením celého vyprávění. Takhle je příběh zhuštěn do sledu nečitelných zvratů, zatěžkán neustálým mluvením (Cohenova velmi špatná angličtina byl vtip nebo jenom trapas?) a uměle rozpohybováván celkem nesmyslnými přesuny. I pracně budovaným scénám, v nichž bychom měli cítit něco jako napětí (loupež na Zvíkově, automobilová honička...), skutečný adrenalin zoufale chybí.

Bojím se, že Maharal je smutným důkazem toho, že sláva i kvalita  českého dětského filmu jsou minulostí a že budeme muset v tomto směru začínat znovu od nuly.