Dreamgirls

Určitě není málo nás, které tak potěšilo, když se žánr filmového muzikálu po celých dekádách, strávených v kómatu, před několika lety velkolepě nadechl k novému životu (Moulin Rouge, Chicago). Samozřejmě že časem  nutně musely přijít i průměrné kousky jako Producenti nebo Fantom Opery, ale Dreamgirls – i když tak docela nedosahují kvalit prvně zmíněných pecek – k nim naštěstí nepatří.

Šedesátá léta jsou ještě mladá a černošská hudba zatím ještě nestačila pořádně překročit rasové bariéry, ale v Detroitu se o přízeň publika začíná ucházet dívčí trio, kterému se to brzy podaří. Effie (Jennifer Hudsonová), Deena (Beyoncé Knowlesová) a Lorell (Anika Noni Roseová) sice nevyhrály soutěž nových talentů, ale padly do oka ambicióznímu Curtisi Taylorovi, Jr. (Jamie Foxx), který z nich hodlá udělat hvězdy. Nejdřív sice budou muset dělat hudební křoví slavnému zpěvákovi a děvkaři Jamesi Earlymu (Eddie Murphy), ale jejich čas přijde a zrodí se The Dreamettes.

Z Curtise se zanedlouho vyklube bez-skrupulózní obchodník, který nejenže přetáhne Earlyho agentovi, který jej „udělal“, ale rozhodne se, že aby měly The Dreamettes (teď už přejmenované na The Dreams) větší šanci zaujmout i bílé publikum, stane se jejich hlavní zpěvačkou pohledná, i když hlasově průměrná Deena. Effie, která je na své famózní „trubky“ právem hrdá, to nese těžce, ale nějakou dobu je ochotná se přizpůsobit. Jenže veliká krize, která prověří nejeden charakter, je neodvratná...

Veleúspěšný, osudy skupiny The Supremes volně inspirovaný muzikál Dreamgirls měl na Broadwayi premiéru před více než čtvrtstoletím, přičemž scenárista (nominace na Oscara za Chicago, Oscar za Bohy a monstra) a režisér (Bohové a monstra, Kinsey) Bill Condon už oné první noci seděl v publiku. Adaptace se chopil se sobě vlastní inteligencí a řemeslnou jistotou, a jak se většinou shodují ti, kdož znají originál, na mnoha místech se mu jej podařilo vylepšit. Ale zároveň jej pochopitelně nemohl zbavit zádrhele, který Dreamgirls brání stát se oprav-dovou muzikálovou klasikou: Většina (i když ne všechny) písniček je totiž z poměrně průměrného soudku.

Condon ovšem zachraňuje situaci mistrovsky zvoleným obsazením, které skýtá nejedno (tedy dvě) překvapení. Oscarový Jamie Foxx je coby morálně kluzký Curtis zcela spolehlivý a zpěvačka Be-yoncé Knowlesová sice vyloženě neoslní, ale určitě nic nekazí, jenže pokud film někomu skutečně patří, jsou to skoroveterán Eddie Murphy a začátečnice Jennifer Hudsonová. Murphy ze začátku strhne živelnou energií (nemluvě o velmi dobrém zpěvu), aby v pozdějších scénách, kdy definitivně podlehne drogám a životní krizi, předvedl, že umí jediným ledově prázdným pohledem říct víc než v polovině svých předchozích užvaněných filmů dohromady. Ještě větším překvapením je ve své první roli Hudsonová, dříve za oceánem známá jen jako ne-

úspěšná finalistka soutěže American Idol (u nás se její klon jmenuje Česko hledá SuperStar). Zatím těžko odhadovat, zda je rozenou herečkou s velkým H, nebo jestli z ní Condon tenhle výkon tak geniálně vyhnětl, každopádně ve chvílích, kdy se film věnuje jí, je nám zatěžko vnímat všechny ty fešnější, slavnější a oscarovější tváře kolem. Když její zhrzená Effie zpívá And I Am Telling You I'm Not Going, bez přehánění mi naskakovala husí kůže. Je to vrchol filmu... který ale bohužel přichází zhruba v polovině.

To, co mu předchází a co jej následuje, je řemeslně bezchybná podívaná, která ty, kdož mají v krvi alespoň pár promile not, spolehlivě uspokojí, i když zřejmě nenadchne. Zhruba pět minut před tím, než jsem se dostal k téhle poslední větě, Dreamgirls mimochodem získaly tři Zlaté glóby (Jennifer Hudsonová, Eddie Murphy, nejlepší komedie/muzikál).