Kvaska

Kvaska je vězeňský nápoj, náhražka piva, která vzniká kvašením vody, chleba a cukru za čtrnáct dní. A Kvaska je také nový film v českých kinech, náhražka skutečného filmového muzikálu, která vznikla
z nadšení party lidí okolo Mirjam a Daniela Landových za dvacet dnů.

Zatímco Micki (Filip Tomsa) sedí ve vězení, v pražském divadle Kalich se chystá nový muzikálový hit Můra a motýl, jehož hlavními hvězdami mají být jak samolibá hvězda pop music Franta Strouhal (Daniel Landa), tak Mickiho idol, křehká a introvertní Karin (Lucie Vondráčková). Micki, marně čekající na slíbené propuštění, nelení, při první vhodné příležitosti se dává na útěk a pod falešnou identitou Denise Nováka se protlačí až na konkurz do zmíněného muzikálu. V cestě za vysněnou láskou mu bude ovšem stát nejen svérázný režisér (Roman Pomajbo), ale především sponzor celého představení a Karinin přítel, samolibý a majetnický Oskar Toman (Rudolf Hrušínský nejml.).

Pokud ke Kvasce přistoupíte s despektem, že režisérka dopravněbezpečnostních kraťasů Bourá jen blb či Auto je zbraň nemůže natočit nic jiného než ambiciózní blbost, budete mile překvapeni. Pokud půjdete do kina v naději, že hudba Daniela Landy zachrání všechno, budete zklamáni. Kvaska je plná zásadních rozporů, jejichž společným jmenovatelem je časový pres a nezkušenost tvůrců. První slabinou je scénář. Příběh je jednoduchý, jak se ostatně na muzikál sluší, zato mu ale přímo fatálně chybí jakákoliv vyhrocenost. Veškeré napětí plyne jedině z toho, co by se mohlo stát, jenže ono se nakonec vlastně nestane vůbec nic, což nepotěší, stejně jako rozplizlý konec s „baráčkem v horách“. Další rozpor panuje v přístupu k látce. Prvotní ironii (popová hvězda se jmenuje Franta Strouhal a její poslední album Netrub a uhni) stále častěji střídají se smrtelnou vážností pronášené patetické výlevy a pseudomoudra („Vždycky jsi tak svobodný, jak velká je síla tvé mysli“, „Tobě pomůže už jedině Bůh“ a další). V neposlední řadě parafráze slavnějších bratříčků (Konkurs, Chicago...) nejsou vyváženy vlastními originálními nápady.

Herci jsou ponecháni napospas sami sobě a nikdo kromě velmi expresivního (nicméně nepřehrávajícího!) Pomajba tuto samotu nedokáže ustát –  buď jsou trpně jaloví (Tomsa), bezradně patetičtí (Vondráčková), divadelně přehrávající (Korn) a nebo – a to zdaleka nejvíc – nechutně amatérští (Rajmont, Landa, Hrušínský...).
Prakticky jediné, v čem Kvaska snese nejpřísnější kritéria, je hudba. Melodie a texty Daniela Landy jsou srozumitelné, dostatečně chytlavé a finálová píseň Touha je zázrak i příjemně vlezlá a hitová.
Kvaska je zkrátka věrná svému názvu – z nedokonalých ingrediencí vyrobené cosi, co vás na chvíli dovede omámit. Nic víc, nic míň.