Ghost Rider

Film Ghost Rider je o tom, že pán pekla Mefistofeles (Peter Fonda) promění motocyklového kaskadéra Johnnyho Blaze (Nicolas Cage) v hořící kostru na ohnivé motorce a vyšle ho proti jakési čtyřčlenné pekelné goth/emo partičce v dlouhých kabátech. V sázce je osud tisíce duší ve vyvražděném mexickém městě a s tím nějak úzce souvisí osud celého světa a příchod apokalypsy.

Ghost Rider je adaptací stejnojmenné comicsové předlohy, začalo se na něm pracovat už v roce 2000 a natáčení skončilo v polovině roku 2005 (a během té doby se několikrát změnili tvůrci i herci). Výsledek, jenž o rok a půl později přichází do kin, podle toho bohužel vypadá a ani zdaleka se kvalitou nevyrovná Daredevilovi, jehož také napsal a režíroval Mark Steven Johnson.

Prvotní problém je obsazení. Nicolas Cage hraje ve filmu proto, že comicsového Ghost Ridera miluje, ale pro roli drsného temného hrdiny se naprosto nehodí a vypadá většinu filmu jako ublížené štěňátko. Nejlépe mu jdou občasné zlidšťující vtípky, které ovšem ještě více nabourávají drsnou, temnou atmosféru, o kterou se snaží zbytek filmu (vysněnou metou režiséra zřejmě byla Vrána).

Jistě není laciné pomocí počítačů udělat z člověka hořící kostru (byť oblečenou). Zřejmě z toho důvodu dojde k Johnnyho proměně až někdy v polovině filmu a do té doby sledujeme pouze naprosto nezajímavou omáčku o traumatu z dětství, znovuobjevené šanci na lásku atd... I když ale k proměně dojde (a Johnny není kostrounem stále, pouze v noci), o žádných špičkových tricích nemůže být řeč a hrdina nejenže se nepohybuje dvakrát realisticky, ale především ta ohnivá lebka vypadá na tom lidském těle oproti comicsu tak nějak směšně – což je, obávám se, zcela zásadní problém už od první fáze vzniku filmu a někdo si to měl uvědomit před sedmi lety.

S přihlédnutím k už vzpomínanému Daredevilovi je překvapivé, jak špatně Ghost Rider funguje. Jen velice málo scén má správnou comicsově videoklipovou atmosféru, jako když se dva kostnatí jezdci řítí noční pouští (jeden na motorce, druhý na koňské kostře) a k tomu hraje metalová verze slavného kovbojského songu „Ghost Riders in the Sky“. Ovšem použití této písně a obsazení originálního bezstarostného jezdce do role ďábla jsou ty největší sofistikovanosti, jakých se ve filmu dočkáte.

Přesto jsem se ale ve druhé polovině Ghost Ridera poměrně dobře bavil. Vzpomněl jsem si na Mars útočí!, Mortal Kombat 2 a Blade 3 a nenudil jsem se. Jenom mi bylo trochu líto toho Nicolase Cage...