23

Walter Sparrow (Jim Carrey) je obyčejný, nenápadný odchytávač psů, žijící poklidně s krásnou manželkou Agathou (Virginia Madsenová) a pubertálním, leč nerebelujícím synátorem Robinem (Logan Lerman). Agatha mu jednoho dne v antikvariátu čirou náhodou (?) koupí a vnutí obskurní knížku Číslo 23. Walter se do ní zanoří a už od prvních stránek jej fascinuje, jak moc toho má společného s jejím vypravěčem a hlavním hrdinou, detektivem Fingerlingem. Začne si sám sebe představovat v jeho roli (a Agathu coby sexem a smrtí posedlou femme fatale Fabrizii), a jak se nepříliš objemnou knihou během několika dní (!) prokousává, narůstá i jeho posedlost tímtéž „fenoménem“, který k šílenství přivedl i Fingerlinga – titulním číslem 23. Mezi určitými skupinami paranoiků je to fenomén i ve skutečném, nefilmovém životě. Tihle lidé vídají třiadvacítku, kam se podívají. Krvi trvá 23 sekund, než oběhne lidským tělem. Člověk má 46 chromozomů – 23 po každém z rodičů. Součet číslovek v datu 11. 9. 2001 je 23. Caesar byl zabit třiadvaceti bodnutími. Titanic se potopil 15. 4. 1912 (1+5+4+1+9+1+2=23). William Shakespeare se narodil i zemřel třiadvacátého. A tak dále...

I Walter začne být číslem posedlý, nachází ho úplně všude a začíná mít oprávněný pocit, že mu tak trochu straší ve věži. Zblázní se nakonec tak jako Fingerling? Kdo je tajemný autor Čísla 23, skrývající se za pseudonymem Topsy Kretts (řekněte si to nahlas anglicky)? Jakou roli ve všem hraje ponurý pes, pobíhající kolem hrobu dívky, která byla zavražděna na své třiadvacáté narozeniny? Zvládne Jim Carrey uhrát opravdu vážnou roli? Víte, že když sečtete počet písmen v jeho jménu se jménem Joela Schumachera, je to 23? Má nám to nebýt jedno?

Ze základní zápletky, tj. z paranoie kolem dotyčného numera, by se jistě dal uštrikovat nějaký ten zajímavý thriller, drama či aspoň komedie. 23 částečně spadá do všech zmíněných žánrů (to komično je ovšem nechtěné) a vlastně se nedá říct, že by to byl nezajímavý film (rozhodně jsem se nenudil), ale je to bohužel strašlivý bordel.

Člověk nemusí být zrovna génius, aby si dokázal pohrát s variacemi na číslo 23, našel ho prakticky kdekoli si zamane a vykonstruoval okolo toho nějaký napínavý příběh. Debutující scenárista Fernley Phillips cucá jednotlivé scény i celou dějovou linku z prstu tak usilovně, že se kinosálem slyšitelně rozléhá srkavý zvuk. Z pochopitelných důvodů vám toho nechci příliš prozrazovat, tudíž nemůžu uvést konkrétní příklady, ale vězte, že máte-li ve zvyku rozebírat smysluplnost toho, co sledujete, doporučuji z mého hodnocení několik (neřeknu to!) procent odečíst.

Velmi nevyrovnaný režisér Joel Schumacher (Volný pád, Batman a Robin, Česká spojka, Telefonní budka) tentokrát kupodivu zachraňuje, co se dá. Ne že by přímo exceloval, ale odvádí solidní řemeslo, přičemž nejvíc si pochopitelně užívá v noirovém stylu natočené sekvence z Fingerlingova příběhu. Ty nabízejí i nejšťavnatější herecké příležitosti Virginii Madsenové coby sexuchtivé polopsychopatce. V civilní linii je ovšem Madsenová zase jednou za obyčejnou hodnou ženskou, stojící při svém manželovi. Čímž se dostáváme k Jimu Carreymu. Tomu jde ujetec Fingerling také podstatně lépe než Walter v civilní linii, ale ani v té si neuřízl žádnou ostudu.  I když rozhodně lépe funguje ze začátku, kdy je  ještě na místě, aby z něj prosakovaly zbytky carreyovské roztomilosti, než později, když má za úkol uhrát pozvolný přechod na temnou stranu rozumu.

Na závěr nemůžu nevyseknout pochvalu skvělému kameramanovi Matthewovi Libatiqueovi, který atmosféře filmu vydatně pomohl. Libatique je mimochodem dvorní obrázkář Darrena Aronofského, s nímž natočil tematicky lehce příbuzné, leč mnohem vydařenější Pi o pozvolna šílícím geniálním matematikovi. Je na DVD, doporučuji.

P. S.: Uhádnete, jaké číslo vám vyjde, sečtete-li počty písmen ve jménech Josif Stalin a Jiří Paroubek?