Norbit

Nějaký filmový producent došel k názoru, že je dobrý nápad vyházet ze Zamilovaných profesorů veškerou zápletku a ponechat jenom scény, ve kterých se Eddie Murphy pitvoří a dělá humor sám se sebou (pomocí masek a triků). Tak vznikl Norbit.

Titulní hrdina (Murphy) je nesmělý dement, vychovaný v sirotčinci starého Číňana pana Wonga (také Murphy), který pořád na někoho hází harpunou (prostě jenom tak, asi aby byl vtipný). Norbita si v podstatě proti jeho vůli vezme hnusná, obludně tlustá, zlá Rasputia (opět Murphy), která ho bije, zneužívá a je mu nevěrná, ale Norbitovi je to tak nějak jedno.

Film má sice zápletku (do města se vrátí krásná Kate, kterou Norbit jako dítě miloval, zlí pasáci chtějí koupit sirotčinec a udělat z něj porno bar), ale naprostá většina humoru je postavena (přesněji „má být postavena“) na tom, že se v záběrech VYSKYTUJE Eddie Murphy v jedné až třech podobách a chová se „legračně“. Tj. jako Norbit šišlá, jako pan Wong pronáší lámanou angličtinou sprosťárny a jako Rasputia vřeští a houpe obrovskými prsy.

Dokonalá práce maskérů a Murphyho skvělé imitační schopnosti filmu vlastně škodí, protože po chvíli úplně zapomenete, že ty tři nesympatické postavy hraje tentýž herec (a některým divákům to asi v průběhu filmu vůbec nedojde).

Norbit není tak strašný jako Velkej biják, protože v něm je pár scén, které díky Murphyho improvizacím samy o sobě skoro fungují a dobře by se vyjímaly v nějaké úplně jiné komedii. Například v nějaké vtipné.