Odstřelovač

Ostřílený odstřelovač Bob Lee Swagger (Mark Wahlberg) patří ve svém oboru k machrům největším. S puškou je tak dobrý, že kdyby na to přišlo, dokázal by za silného větru s jednou rukou za zády típnout Fidelovi doutník až z Miami. Jenže jednoho hnusného dne se mu kdesi v Africe nemile nevydařila mise. Sice kosil bídáky, seč mu ukazováček stačil, leč parťákův život zachránit nezvládl.

A tak dal výpověď a jal se poustevničit na samotě v horách. Chtěl mít klid, jenže jak už to s exmachry největšími bývá,  po pár letech se mu na zápraží vynořila bandička, dožadující se poslední služby pro vlast. Plukovník Johnson (Danny Glover) mu vyložil situaci: Neznámý atentátník, o němž se ví jen, že je obdobně zdatný odstřelovač jako Swagger, se brzy pokusí z veliké vzdálenosti zamordovat prezidenta. Swaggerovým úkolem, pokud jej přijme, má být prošmejdění všech veřejných míst, na nichž se hlavoun v nejbližší době vyskytne, a vytipování místa, z něhož kulka přilétne. Swagger Johnsona nejdřív pochopitelně poslal k šípku, ovšem pak pochopitelně změnil názor, což byla pochopitelně pěkná pitomost. Abychom to zkrátili – výstřel nakonec padne a prakticky zároveň s ním koupí dvě zrádné kulky i Swagger. Zázračně ovšem přežije a dává se na útěk nejen před zlotřilým Johnsonem, ale před prakticky všemi lidmi v Americe. Je z něj veřejný nepřítel číslo jedna, který nemůže věřit vůbec nikomu (tedy, kromě vdovy po onom bývalém parťákovi – Kate Maraová – a po čase i agentovi FBI v záběhu Nickovi – Michael Peňa –, který začne čuchat jakousi čertovinu). Nic ho nezastaví, dokud nerozplete hrůzné spiknutí a neočistí své jméno...

Zní to relativně standardně, ale také slibně žánrově čistě, že? Taky jsem si v rámci možností nějaký čas liboval. Mám rád tyhle moderní hitchcockovky, jakými jsou příběhy odhodlaného felčara Richarda Kimblea nebo smrtícího sklerotika Jasona Bournea, a Odstřelovač určitou dobu slibuje, že bude z podobného soudku. Navíc je režisér Antoine Fuqua (Střelci na útěku, Training Day) poměrně slušný řemeslník (na skorotrapas s Králem Artušem zkusme decentně pozapomenout) – jinak řečeno „umí akci“ – a Mark Wahlberg je opravdový drsňák. Nevyhnutelné „ale“ vstupuje do hry se scénářem, který je za prvé notně děravý, pokud se pokusíme přemýšlet o logice děje, a za druhé, a to především, film ve druhé polovině promění v téměř politický thriller. Kromě Glovera a jeho pohůnků (mezi nimiž smutně vyčnívá snad poprvé v životě trapně hrající Elias Koteas) se totiž jedním z padouchů ukáže být i kulaťoučký a šedivoučký senátor, neomylně odkazující na amerického viceprezidenta Dicka Cheneyho (prvně ho vidíme na lovu s brokovnicí...). Aby nedošlo k omylu: Já obecně ten typ lidí, kteří právě teď Spojeným státům vládnou, také nemám ani trošku v oblibě, a sám Cheney patří mezi těch několik málo smrtelně nebezpečných individuí, která bych navzdory svému pacifismu rád nechal někam zazdít. Jenže o tom můžu plácat v hospodě nebo napsat nějaký politický komentář nebo natočit dokument... či drama, připadně satiru... ale akční thriller?! Je mi líto, to by se muselo udělat opravdu zatraceně chytře. Jenže v Odstřelovači se dočkáme scény, v níž bezskrupulózní političtí chamtivci sedí v luxusní chatě, kouří tlusté doutníky, popíjejí whisky a halasně se smějí tomu, jak jim všechno prochází, jak je baví balamutit veřejnost a jak bohatnou na úkor chudých.

Ne že by Odstřelovač neměl vydařená místa (kromě slušných akčních scén například výtečnou hereckou etudu Levona Helma coby tajemného odstřelovačského experta nebo zajímavé popisy odstřelovačských technik), ale jako celek je to bohužel exemplář, který nastoupí s příjemnou vervou, aby s každou přibyvší čtvrthodinou klesl o stupínek níž a níž a doplácal se až do rozbředlého podprůměru, z něhož ho nezvládne vytáhnout ani ten Oscarem nedávno líznutý Marky Mark.